América Latina

Lon Fuller


Problém odporného udavače

Těsnou většinou jste byl zvolen ministrem spravedlnosti své země, která má zhruba dvacet milionů obyvatel. Na počátku funkčního období stojíte před vážným problémem, který popíšeme níže. Nejprve se však musíme seznámit s jeho pozadím.
Vaše země se po mnoho desetiletí těšila umírněné, ústavní a demokratické vládě. Před nedávnem však pro ni nastalytěžké časy. Obvyklé vztahy narušila prohlubující se hospodářská krize a vzrůstající rozpory mezi různými frakčními skupinami, které se zformovaly na ekonomickém, politickém a náboženském základě. Pověstný muž na koni se zjevil v podobě vůdce politické strany nebo společnosti, která si dala název Purpurové košile.
V celostátních volbách, doprovázených značnými nepokoji, byl vůdce zvolen prezidentemrepubliky a jeho strana získala v Národním shromáždění většinu. Volební úspěch strany způsobila částečně kampaň lehkomyslných slibů a důmyslných lží a částečně fyzické zastrašování, k němuž se Purpurové košile uchylovaly po nocích, aby od voleb odradily mnoho lidí, kteří by hlasovali proti jejich straně.
Když se Purpurové košile dostaly k moci, nepodnikly nic, aby zrušily starou ústavu či kterékoli zjejích ustanovení. Nedotčeny ponechaly i občanský a trestní zákoník, občanský soudní řád a trestní řád. Nepodnikly žádnou oficiální akci, aby propustily kohokoli z vládních úředníků nebo zbavily kteréhokoli soudce funkce. Nadále se pravidelně konaly volby a hlasy se evidentně sčítaly poctivě. Přesto země žila pod vládou teroru.
Soudci, kteří rozhodovali proti přáním strany, byli biti a vražděni.Obecně přijatý význam trestního zákoníku se překroutil, aby mohli být uvězněni političtí protivníci. Přijaly se tajné zákony, jejichž obsah znaly pouze vyšší vrstvy stranické hierarchie. Byly vydány retroaktivní zákony, které kriminalizovaly činy, jež v době, kdy k nim došlo, trestné nebyly. Stát nedbal ústavních omezení, dřívějších zákonů, a dokonce ani svých vlastních zákonů. Všechny opozičnístrany byly rozpuštěny. Tisíce politických odpůrců bylo usmrceno buď systematicky ve vězeních, nebo při občasných nočních teroristických přepadech. Byla vyhlášena všeobecná amnestie pro ty, kdo byli odsouzeni za jednání "při obraně vlasti proti podvratné činnosti". Na základě této amnestie byli z vězení propuštěni všichni členové strany Purpurových košil. Propuštěn nebyl nikdo, kdo členem stranynebyl.
Purpurové košile se cílevědomě snažily, aby jejich postupy byly i nadále pružné: někdy postupovaly prostřednictvím strany "na ulicích", jindy prostřednictvím státního aparátu, který kontrolovaly. Který z těchto dvou postupů zvolit, bylo čistě věcí účelnosti. Když se například užší vedení strany rozhodlo, že zničí všechny bývalé socialistické republikány (jejichž strana byla poslední baštouodporu proti novému režimu), došlo ke sporu, jak co nejsnáze konfiskovat jejich majetek. Jedna frakce, možná stále ještě ovlivněná předrevolučními představami, toho chtěla dosáhnout pomocí právního předpisu, který by vyhlásil, že jejich jmění propadlo ve prospěch státu, jelikož se dopustili trestných činů. Jiná frakce toho chtěla dosáhnout tak, že by vlastníky bajonetem donutila, aby svůj majetekpředali. Proti navrhovanému zákonu argumentovala tato skupina tím, že v zahraničí by vyvolal nepříznivé reakce. Vůdce se rozhodl pro přímou stranickou akci, po níž by následoval tajný předpis, který ji stvrdí a který potvrdí právní tituly, vynucené hrozbou fyzického násilí.
Nyní byly Purpurové košile svrženy a demokratická a ústavní vláda byla obnovena. Svržený režim však po sobě zanechal některéobtížné problémy. Vy a vaši kolegové v nové vládě musíte najít způsob, jak je řešit. Jedním z nich je problém "odporného udavače".
Za režimu Purpurových košil pracovalo mnoho lidí jako udavači, kteří o svých nepřátelích informovali stranu nebo státní orgány. Informovali například o vyjadřování kritických názorů na vládu v soukromí, o poslouchání cizího rozhlasového vysílání, o stycích se...