Taneční Terapie

Taneční terapie
Podle taneční terapie, mysl, tělo a duše tvoří psychofyzickou jednotku a neustále na sebe vzájemně působí. Pohyb a držení těla ovlivňují myšlení a cítění. Cílem této terapie je tedyumožnit spojení mysli, těla i duše.
Historie
Taneční terapie vznikla ve 20. letech v Německu. Rudolf von Laban (1879-1958) byl jeden ze zakladatelů. Německá tanečnice Marie Wigman(Karoline Sofie Marie Wiegman 1886-1973) byla žákyní Labana, ve své knize "Řeč tance" popisuje moderní tanec a její zkušenosti jako tanečnice. To bylo jedním z impulzů pro rozvoj taneční terapie. Dalšími studentkamiRudolfa von Laban a Marie Wigman byly například Irmgard Batenieff, Franziska Boas,Liljan Espenak a Mary Whitehouse. Emigrovaly  do Spojených států, kde pokračovaly s rozvíjením teoretických a praktickýchpoznatků, které se naučily v Něměcku. Prostřednictvím jejich práce s lidmi se speciálními potřebami a duševními poruchami postupně objevovaly nové léčebné možnosti, které nabízeltanec. Profesionální tanečníci Trudi Schoop a Marian Chace na tom měli také svůj podíl. Kolem 50tých let byly testovány pozitivní účinky tance u lidí trpících hlubšimi duševními poruchami. V současné době jsou Franziska Boas,Marina Chace aLiljan Espenak, Mary Whitehouse a Trudi Schoop známy jako "matky taneční terapie." Všechny z nich vyrostly v éře moderního tance a tudíž měly spoustu zkušeností s tancem jakoprostředkem uměleckého vyjádření. Díky jejich zkušenostem, zažitých v průběhu studií tance a kontaktům s terapeuty hlubinné psychologie, byla znovuobjevena taneční terapie. 
Teorie taneční terapieTaneční terapie je definována jako psychoterapeutické využití pohybu v procesu, který působí na zlepšení emoční, kognitivní, sociální i fyzické integrace člověka. To také funguje jako prostředek pro osobní rozvoj.Jedná se o uměleckou terapii, ale také o určitou formu tělesné psychoterapie, která se zaměřuje zejména na to, co představuje pohyb a že tělo má paměť. V 80. letech začala být tato terapie...