Terry Pratchet

DOBRÁ
ZNAMENÍ

Terry Pratchett
a Neil Gaiman

TALPRESS
Na začátku

Tohle byl překrásný den.
Všechny dny byly překrásné. Zatím jich bylo právě sedm a déšť ještě nikdo nevymyslel. Jenže mračna, která se stahovala na východ od ráje, dávala tušit, že první bouře už je na cestě a bude stát za to.
Anděl od Východní brány sepjal křídla nad hlavou, aby se ukryl před prvními kapkami.„Promiň,“ řekl potom omluvným tónem, „co jsi říkal?“
„Řekl jsem, že tamten šel k zemi jako olověná koule,“ odpověděl had.
„Aha. Ano,“ přisvědčil anděl, který se jmenoval Azirafal.
„Abych řekl pravdu, tak já osobně si myslím, ze jeho reakce byla trochu přehnaná,“ pokračoval had. „Na první hřích a tak dále. Já stejně nechápu, co je tak špatného na tom, když někdo pochopí rozdíl mezidobrým a zlým.“
„Musí v tom být něco špatného,“ odporoval Azirafal tím poněkud nejistým tónem člověka, který to taky příliš nechápe a dělá mu to starosti, „jinak bys v tom nebyl zapletený ty.“
„Mně se akorát řeklo, vylez tam nahoru a dělej potíže,“ zasyčel had, který se jmenoval Crawly. Už teď uvažoval o změně jména. Crawly - fuj - to přece v žádném případě není on.
„No, možná, alekoneckonců jsi démon. Já si vlastně vůbec nejsem jistý, jestli bys dokázal udělat něco dobrého,“ zavrtěl hlavou Azirafal. „Máš to tak nějak zakotveno v tomhletom... ve své přirozené podstatě. Neber si to osobně, rozumíš?“
„Sám přece musíš připustit, že to bylo dost podivné divadlo,“ pokračoval Crawly. „Víš, co myslím? Ukázat takhle na Strom a velkými písmeny a silným hlasem prohlásit: NEDOTÝKATISE! To tedy vážně moc chytré nebylo, co? Rozumíš, proč ten Strom nepostavil někam na vrchol nepřístupné hory, nebo hodně daleko odsud? Když si to rozebereš, musí tě napadnout, cože to vlastně On ,měl opravdu v úmyslu?“
„Já si myslím, že je lepší to takhle nepitvat,“ odpověděl mu Azirafal. „Vždycky říkám, že nemůžeš uhodnout nevyslovitelné. Jednou je tady Dobro a Zlo. Když děláš Zlo, a přitom tiřekli, abys dělal Dobro, zasloužíš trest. Ehm.“
Chvíli seděli v rozpačitém tichu a dívali se, jak déšť omývá první květy.
Nakonec se ozval Crawly: „A neměl jsi planoucí meč?“
„Nó...“ odpověděl anděl. Po obličeji mu rychle přeběhl provinilý výraz, který se vzápětí vrátil a utábořil se tam natrvalo.
„Měl, že ano?“ naléhal Crawly. „A jaká od něj šla záře!“
„Nó, podívej -“„Vypadal velmi impozantně, řekl bych.“
„No ano, jenže -“
„Tys ho ztratil, co?“
„To ne! Ne, já ho neztratil, spíš jako -“
„No?
Azirafal vypadal zoufale. „No, když už to tedy musíš vědět,“ odpověděl opatrně, „dal jsem ho pryč.“
Crawly na něj upřel nevěřící pohled.
„Já musel,“ pokračoval anděl a nepřítomně si zamnul ruce. „Vypadali tak prokřehle, chudáčci, a ona už čeká,a všude tam venku je spousta divoké zvěře a myslím, že bude taky pořádná bouře, no a koneckonců, co je na tom špatného, takže já jim povídám, kdybyste se chtěli vrátit, tak z toho bude hrozný malér, takže koukněte, tady máte ten meč, třeba se vám bude hodit, nemusíte mi děkovat, jenom nám všem udělejte jednu velkou službu a zmizte dřív, než zapadne slunce.“
Vrhl na Crawlyho unavený úsměv.
„To bylonejjednodušší řešení, nemyslíš?“
„Já si nejsem jistý, jestli je vůbec ve tvé moci udělat něco špatného,“ odpověděl Crawly jízlivě. Azirafal si jeho tónu nevšiml.
„Já doufám, že ne,“ odpověděl. „Vážně si moc přeju, aby to tak bylo. Celé odpoledne si s tím lámu hlavu.“
Chvíli mlčky pozorovali déšť.
„Jedna věc je na tom legrační,“ ozval se Crawly. „Já zase celé odpoledne přemýšlím otom, jestli to, že jsem jí dal to jablko, nebylo správné, to znamená, že by to byl čin dobrý. Démon se může dostat do ošklivých nepříjemností, když udělá dobrou věc.“ Strčil do anděla. „To by byla psina, kdybychom to oba pochopili špatně, co? To by byl fór, kdybych já udělal dobrou věc a ty špatnou, co?“
„Abych řekl pravdu, tak si myslím, že ani ne,“ zavrtěl hlavou Azirafal.
Crawly...